ŠKOLY V ZEMI KOMENSKÉHO

Projekt pro ředitele a učitele škol a školských zařízení

 

AKADEMIE LIBCHAVY

AKADEMIE je prostor, kde se z respektu k rozdílným názorům tvoří nové pohledy, příležitosti a realizují se projekty zaměřené na přirozený rozvoj lidí, firem a celé společnosti.
 
AKADEMIE je prostor, kde se z respektu
k rozdílným názorům tvoří nové pohledy,
příležitosti a realizují se projekty zaměřené
na přirozený rozvoj lidí, firem a celé společnosti.

SPOKOJENÉ A TVOŘIVÉ ŠKOLY

Vizí Akademie Libchavy jsou Spokojené a tvořivé školy, které povedou sebevědomí, samostatně myslící, reflektující a tvořiví dospělí lidé s radostí a odpovědností k životu a budou vzorem a inspirací pro mladší a méně zkušené členy školní komunity. Věříme, že cesta vede přes nové nastavení mysli a kvalitní kolegiální podporu. Nabízíme cestu koučovacího a systemického přístupu a vytváříme synergická partnerství se zřizovateli, MAS, školami a dalšími organizacemi, které do vzdělávání přináší cestu k tvořivosti a spokojenosti

 

Apartmány na vršku

Prostředí vzdělávacího a školicího střediska Akademie Libchavy vhodně doplňují Apartmány Na Vršku. Jedinečné ubytovací pokoje s příslušenstvím jsou vybudovány z přírodních materiálů a jsou citlivě sladěny s přírodou Orlického podhůří, panuje zde pohoda a klid. 
 
 
 

   

Novinky

Přihlaste se k odběru novinek o projektu Školy v zemi Komenského

K čemu může být mentorink ve školách užitečný?

11.03.2015 14:36

Existuje rčení, že zkušenost je nepřenositelná. Na druhé straně jsem četla citát, že zkušenost není to, co se nám stane, ale to, co s tím, co se nám stalo, uděláme. Tomu já rozumím tak, že až situaci, kterou zažijeme, využijeme a tedy i přeneseme, stává se teprve tehdy zkušeností.

Já to mám tak, že s oběma názory souhlasím, přičemž s tím druhým o kus víc. Ve svém životě jedu na vlně sdílení zkušeností a neumím si představit efektivnější způsob rozvoje. Trvale spolupracuji se třemi mentory v různých oblastech svých činností a celkově beru, kde to lze. Tedy na oplátku zase vracím.

Všichni milujeme příběhy, rádi je posloucháme, čteme je, sledujeme v televizi. A zároveň máme taky touhu je sdělovat. Už prehistoričtí malíři v paleolitickém období zaznamenávali průběhy lovů zvěře a poskytovali tak ostatním mentorink. Trubadúři ve středověku putovali po světě, kramáři na poutích zpívali písně, poutníci šli od chalupy k chalupě, ženské draly peří a děti poslouchaly jejich vyprávění se zatajeným dechem za pecí. Tento odvěký způsob vzdělávání s námi lidmi vždycky byl a vždycky bude.

Vzpomeňte si na setkání s kamarádkou, s přítelem… počkej, budu Ti to vyprávět od začátku, abys to pochopil/a v celé souvislosti. Na otázku co si o tom myslíš, odpovídáme, že není snadné říct jasnou odpověď, protože je kolem toho hodně souvislostí, a nakonec se nás druhá strana zeptá, tak co bys udělal/a Ty?

A když se vrátíme přímo do školství, tak učení u mistra bylo a znovu se stává nenahraditelnou příležitostí vzdělání. Tovaryši nastupovali do učení. Josef Suk jezdil každé letní prázdniny k Antonínu Dvořákovi na venkov a díval se, jak mistr tvoří. Pomáhal, diskutoval, nabíral… a věru nabral.

Když máme co, sláva, můžeme předávat! A zkušený učitel má určitě „co“. A navrch od jiných profesí má ještě náskok pedagoga, takže zvládne i „jak“. Zaučí svého služebně mladšího kolegu, zvyšuje tím nejen úroveň celého pedagogického sboru, ale posiluje i své vlastní kompetence – to se při správném mentorinku vždycky děje (!), a přináší znásobený prospěch svému zaměstnavateli. Mentorováním získávají všichni a ve školství ten vykopaný poklad nakonec spadne do klína žákům. A to dává smysl, že?

Monika Karásková, lektor, kouč a mentor